Byl jsem při tom

Se zájmem jsem přečetl stránky 10-19 v časopise Motor Journal neboť mě přinesli hodně vzpomínek.Na vojnu jsem narukoval v roce 1950. Ihned jsem byl zařazen do zkráceného autokurzu neboť jsem jezdil jako řidič z povolání před nástupem vojny. První bojové vozidlo byla Praga RN. Následovala vozidla Studebacker, Ford-Canada, GMC, Moris Comercial po americké armádě, potom Bedford po anglické armádě, po armádě německé to byly polopásové tahače Kraus-Mafei, Famo. I vozidla GAZ 1 1/2 t se nacházela u našeho útvaru. Z českých vozidel krom Pragy RN, Praga RV, Škoda STL 6, bojový superb a Tatry 57. Trofejní vozidla byla nahrazována nejprve Tatry 111 později Tatra 128. Tatra 128 jest vozidlo, které mě v časopise chybí. Vím, říkalo se o tomto vozidle, že pro svou výšku a bočitá kola nejsou vhodná pro arnádu ani civilní provoz. Já mám na tato vozidla jiný názor. Útvar dostal přidělené dvě vozidla TATRA 128. Já měl to štěstí, že jsem dostal přidělené jedno z nich. Bylo výrobního čísla 2. Místo jízdy na letní střelbu jsem byl s vozidlem odvelen do Plzně do kasáren na Slovanech. Tam se v průběhu dne soustředila i další vozidla 1 Tatra 128, prototyp vozidla Tatra motor, rychlostní skříň s převolbou rychl. stupňů, nápravy shodné s vozidlem Tatra Praga V3S, pneumatiky jako Tatra 128, pro porovnání výkonnosti Studebacker a Ford-Canada. Velitelské vozidlo byla Škoda 973. Velení nad skupinou vozidel převzal plukovník od Vojenského výzkumného ústavu, který nám vysvětlil, proč jsme byli do Plzně pozváni. Jednalo se o terenní i silniční zkoušky. Bylo nám oznámeno, že se počítá i se zničením vozidel. Byli jsme upozorněni, aby jsme v žádném nebezpečí neopouštěli vozidlo s tím, že nás později z vozidla vysvobodí. Vozidla byla zatížena, jedna Tatra 128 pěti tunami nákladu a druhá Tatra 128 třemi tunami nákladu a v závěsu polní kanon. Ostatní vozidla krom velitelského 3 až 5 tun. Jezdilo se po vojenských prostorech okolo Plzně a Jínců. Zkoušela se jízda do prudkého svahu i sjezd, následně otáčení vozidla v prudkém svahu při jízdě nahoru i dolů, možnost převrácení , průjezd bahnem i vodou. Jest zajímavé, že po nastavení sacího potrubí dosáhla výška ponoření tak, že řidič seděl ve vodě (sejmuly se řemeny ventilátorů). Při několika zkouškách byly Tatry 128 nepřekonatelné hlavně při brodění. Hlavně se zkoušelo možnost převržení při silničním provozu. Tuto zkoušku jsme dělali v Praze na betonové ploše Strahovského stadionu za mokra i sucha. Nedá se popsat, co vše musely Tatry 128 vydržet pouze s běžnou údržbou. Po návratu k útvaru jsem měnil veškeré oleje. Našli jsme v oleji rychlostní skříně úlomky kovu. Na základě rozhodnutí velitele vojenských dozorů v automobilkách pluk. Procházky (býval velitelem Auto-mobilové zbrojnice v Přelouči) se vozidlo odvezlo do opravny Tatry v Kopřivnici. Já dostal rozkaz tam zůstat a zúčastnit se revize celého vozidla (protože se jednalo o vojenské vozidlo trvala revize tři měsíce). Jaký to krásný život vojáka základní služby, sám sobě velitelem i puckem. Při revizy se zjistilo: následkem prudkého zchlazení při brodění došlo k zakousnutí kolečka zpětného chodu s hřídelkou, tím k utržení pojistky a následně k vydření obalu rychl. skříně. Ještě mám v uších slova Boženky, která prováděla revizi elektrického příslušenství, když zjistila, že startery a dynama jsou plné bahna. Padlo i slovo dobytků na naše hlavy. Mnohým pamětníkům tohoto typu vozidla tento článek bude k neuvěření, ale skutečně, já se klepal strachy v kabině Tatry 128. Zkrátka byl jsem při tom. Dodatek po zásahu do vstřikovací soustavy vozidla v kopřivnícké dílně přesáhla moje Tatra 128 rychlost 100 km/hod.

Jan Buchta, Velemín protože vlastním vojenskou knížku rotný v záloze, věk 72 let

Převzato z : www.motor-journal.cz

Zpět na stranu "Články"