Tatra 141 (1957-1970)

Snad nejoblíbenějším tahačem těžkých přívěsů na našich silnicích se stala poslední odvozená modifikace od Tatry 111, tahač Tatra 141.

Vznik tohoto tahače plynul z toho, že v padesátých letech prakticky neexistoval ve vozovém parku našich ČSAD podobný typ vozidel určený k tahání těžkých přívěsů. Díky vysoké unifikaci s T 111 se výroba mohla rozběhnout relativně brzo. Prvních sto kusů opustilo bránu výrobního závozu v Kopřivnici v roce 1957. Továrna začala vyrábět verzi T 141, ale později dodávala i verzi T 141 B, která se lišila v použití odlišného motoru a převodovek a také vypuštěním kolových redukcí. Na odlišnosti v textu této stránky několikrát upozorňuji, protože se to často plete a hromada lidí ani neví, že se nějaká T 141 bez kolových redukcí vyráběla. Poslední kus opustil výrobní linku Tatry v závodě v Bánovcích nad Bebravou v roce 1970.

Motor typu T 111 A5 byl dvanáctiválcový, chlazený vzduchem , uspořádaný do V s úhlem mezi řadami válců 75°, s přímým vstřikem paliva a ventilovým rozvodem OHV. Klikový hřídel byl u všech motorů skládaný a uložený ve válečkových ložiskách. Celkový obsah byl 14 825 cm3, vrtání 110 mm, zdvih 130 mm a kompresní poměr 16, 5 : 1. Vstřikovací čerpadla použil výrobce dvě, pro každou řadu válců zvlášť, popř. jedno dvanáctiválcové čerpadlo. Výkon byl oproti T 111 zvýšen na 136 kW (185 koní) při 2 000 ot.min-1 a maximální otáčky motoru vzrostly na 2 300 ot.min-1.

Motor typu T 111 A8 byl opět dvanáctiválcový, chlazený vzduchem , uspořádaný do V s úhlem mezi řadami válců 75°, s přímým vstřikem paliva a ventilovým rozvodem OHV. Klikový hřídel byl u všech motorů skládaný a uložený ve válečkových ložiskách. Celkový obsah byl 14 825 cm3, vrtání 110 mm, zdvih 130 mm a kompresní poměr 16, 5 : 1. Vstřikovací čerpadla použil výrobce dvě, pro každou řadu válců zvlášť, popř. jedno dvanáctiválcové čerpadlo. Oproti T 111 měl tento motor v pravém rozváděcím kanále chladícího vzduchu umístěn chladič oleje, který se zapínal při abnormálním zatížení motoru, nebo když se teplota motorového oleje přehoupla přes 100°C. Výkon, stejně jako otáčky motoru, se nelišily od běžného valníku T 111 R.

Na motor navazovala suchá dvoukotoučová spojka. Za motorem byla umístěna čtyřstupňová převodovka (opatřená synchronizací prvního a druhého stupně), na ni navazovala dvoustupňová přídavná převodovka. Zde byl změněn převodový poměr na 1, 09 , a tak se dosáhlo maximální rychlosti 45, 5 km/h. U verze T 141 B se převodové ústrojí nelišilo od T 111 R, tj. včetně převodu mezi převodovkou a přídavnou převodovkou a jejich převodových poměrů. U této verze nebyly použity planetové redukce v kolech a v důsledku těchto změn stoupla přepravní rychlost na 61, 5 km/h a klesla celková hmotnost přívěsu o polovinu na 50 tun. Celkem bylo k dispozici 8 stupňů pro jízdu vpřed a 2 pro jízdu vzad. Jezdilo se buď na čtyři silniční převody (souprava bez nákladu, sólo tahač), nebo čtyři redukované převody (naložená souprava).

Základ podvozku byl tvořen centrální rourou, která začínala rozvodkou přední nápravy, pokračovala přes přídavnou převodovku k rozvodce střední nápravy, pak navazoval mezikus a poslední náprava a celou rouru zakončoval setrvačník, ve kterém byla převodová brzda. Nad přední nápravou byl umístěn motor s převodovkou, která částečně tvořila podlahu kabiny. Odpérování přední nápravy bylo řešeno i na dnešní dobu velmi zajímavě, neboť konstruktéři použili dvě čtvrteliptická pera (jedno pero na jednu polonápravu) umístěná šikmo za přední nápravou. Pera vycházela přímo z centrální roury a byla spojena s polonápravami třmeny. Zadní polonápravy byly odpérovány podélnými půleliptickými listovými pery. Na centrální rouře (mezi přídavnou převodovkou a první zadní nápravou) byly uchyceny : vduchojemy provozních brzd (3 x 40 litrů) a tlumič výfuku. Uvnitř trouby vedl spojovací hřídel, který přenášel točivý moment z přídavné převodovky přes nápravové diferenciály a rozvodky na hnací hřídele kol.

Oba diferenciály zadních náprav byly totožné a navzájem zaměnitelné. Uzávěrky obou diferenciálů se zapínaly současně táhlem z budky řidiče.

Provozní vzduchotlaková dvouokruhová brzda působila na všechna kola, první okruh na přední a zadní nápravu, druhý pak na prostřední nápravu a brzdy přívěsu. Parkovací brzda byla převodová, která působila na poháněná kola, v případě zapnutí předního pohonu i na přední kola. Vůz neměl odlehčovací motorovou brzdu.

Řízení mělo převod šnekem s jedním palcem. Pro export bylo montováno i posilové řízení, které se skládalo z : čerpadla, nádržky na olej a pracovního válce se šoupátkovým rozvodem.

Budka byla čtyřdveřová uložená na pomocném rámu tahače v pryžových lůžkách. V přední části kabiny mohli sedět tři osoby a v zadní části pět. Sklopením opěradel bylo možno vytvořit čtyři lůžka. Vytápění bylo řešeno odpadním vzduchem od motoru, tzn., že teplota v kabině byla závislá na teplotě motoru. Za kabinou byl namontován malý valníček, který sloužil k uložení přítěže pro zvětšení adhezní váhy tahače.

Elektroinstalace byla 12 V, 24 V. Vůz měl přepínač napětí, který zapojil baterie paralelně nebo do série. Sériově byly zapojeny pouze při startování, byl použit jeden spouštěč o výkonu 6 koní, ale blok motoru byl upraven pro dodatečnou montáž druhého spouštěče. Montovala se dvě dynama Pal 12V / 200 W umístěné ve větrácích.

Používalo se pneumatik 11 x 20". Ráfky 7, 33 V 20". Pneumatiky byly vždy stejné na celém voze, vzadu opatřené dvoumontáží. Vůz byl vybaven dvěma náhradními koly, která byla namontována na zadní stěně valníku. Skříně na nářadí byly v přední části valníku a v dolní levé i pravé straně budky. Mezi skříní na výstroj a kabinou byly zásobníky písku vyhřívané výfukovými plyny, z nichž byly rozvedeny vývody pod všechny čtyři hnací kola zadních náprav. Písek se ovládal pneumaticky z místa řidiče.

Rozchod kol vpředu činil 2 080 mm, vzadu 1 800 mm, rozvor náprav 3 500 mm + 1 220 mm. Vozidlo potřebovalo k otočení průměr asi 18, 5 m, dosahovalo nejvyšší rychlosti 45, 5 km/h, popř. 61, 5 km/h (T 141B). Tatra spotřebovala podle údajů výrobce 70 l na 100 km jízdy, čemuž odpovídala 420 litrová palivová nádrž.

K výborným jízdním vlastnostem v terénu přispívala velká světlá výška - 290 mm, nájezdový úhel 30° vpředu a stoupavost 9, 25% plně naložené soupravy. Olejová nádrž byla přišroubována k motoru hned za nárazníkem, vlezlo se do ní maximálně 23 litrů oleje.

Tahač byl vybaven dvěma nesamočinnými závěsnými zařízeními pro celkovou hmotnost přívěsu 100 tun a mohutným navijákem, o délce lana 100 m. Zadní závěs byl odpérován listovým perem. Byl uložen pod valníkem a sloužil k vyproštění vozidla nebo k nakládání na podvalník.

Je smutné, že do dnešního dne se v celé České a Slovenské Republice dochovalo jen několik málo těchto krásných a velmi zvláštních tahačů. Taky mně není známo, že by u nás existoval alespoň jediný zrenovovaný exemplář. Ale u sousedů na Slovensku a v Německu zrenovované T141 mají a další se renovuje ve Finsku. 

Zpět na stranu "Tatra 141"